Fantazie je sice potvora, ale když si dělá, co chce, je s ní docela prča...

Má posraná hlava

17. července 2014 v 21:16 | Yukikohime ˘^˘ |  My diary
Hi my little perverts children,
jako vždy když mám problém nebo něco na srdci tak se jdu vyklábosit na blog. Poslední dobou jsem, ale buď neměla čas nebo mi bylo ukrutně blbě. Haha~ Chabá výmluva, co?

No, každopádně mám větší problém. Je takovej kulatej připevněnej na mým "eufrozina" body a jmenuje se hlava, bohužel se na této části těla nachází můj obličej. Nejmíň třikrát do týdne mě šíleně bolí a jediný co můžu dělat je ležet v posteli a pokud se odvážím vstanout tak musím být celou dobu shrbená jak pomatená bábrle co ztratila pětikorunu a snaží se ji najít, protože kdybych se přímo rovno postavila, tak si rovnou můžu jít uvázat mašli, jak to strašně bolí.

Začalo to na TRX. Byla tam jiná instruktorka, protože moje normální tam prostě nebyla. Byla moc fajn, ale problém byl, že jsme byli chvíli nahoře, chvíli dole a to už samoosobě není moc prima na mojí hlavu. Se svou "normální" instruktorkou to bylo vždycky tak, že jsme 30 minut byli nahoře a až zbylých asi 25 minut dole a 5 minut protahování. To mi moc vyhovovalo, ale třeba jsem se někdy po cvičení necítila, tak... sedřená jak prase... Nevím proč, ale ten pocit, že jsem něco udělala je boží. :D No a co vyvolalo mojí bolest hlavy? Asi moje blbost. Do TRX jsme si zahákli nohy udělali plank a jeli jsme sprinty. Poprvé 10 sekund, to bylo úplně v pohodě, 20 sekund se jakž takž dalo, ale těch 30 sekund... První 10 sekund se daly další ch deset už to byla hrůza, ale rozhodla jsem se že to vydržím, což byl asi zásadní problém, protože už jsem přestala naprosto cítit bolest a jenom jsem jela posledních 10 sekund. Jak jsem přestala... Fuj to byl hnusnej pocit. Musela jsem jít do šatny, před očima jsem měla černo, uši a obličej strašně hořely a bylo mi na omdlení. Opláchla jsem si svůj ksicht a šla jela jsem dál, i když ta bolest byla nesnesitelná. Celou dobu cvičení jsem jela na 3/4 výkonu a měla jsem pořád pocit omdlení a únavy. Kamoška mi říkala ať si odpočinu, ale bylo mi to strašně blbý.

Tohle taky částečně způsobilo, že jsem se zhroutila na chodníku. Pes od mamčiny kamarádky měl klíšťata a teta je neuměla vytáhnou, plus ještě Jenny (pes) nechtěla chodit na předních packách. Mamka se s tetou domluvila že veme Jenny k veterináři a ona tam dojede. Dostali jsme se na řadu, veterinářka Jenny ji vytáhla klíšťata a ještě něco tam dělaly. Trvalo to strašně dlouho nebo to pro mě tak asi bylo, ale začalo mi tam být fakt zle, motala se mi hlava a bylo mi i trochu na blití. Řekla jsem mamce že jdu ven. Když jsem vyšla najdechala se čerstvýho vzduchu, sedla si na patník bylo mi o trochu líp. Přišla mamka s tetou ptaly se jak mi je, ja něco ve smyslu že ne moc dobrý ale v pohodě. Stoupla jsem si a najednou jsem nic neviděla, prostě nic, naprostý černo. Obě mě podepřely a snažila jsem se dojít k autu. *Myslím že to muselo bejt fakt boží cirkusový představení.* Nezvládla jsem to. Prostě se mi úplně podlomily kolena. A tak to děti dopadá, když jde Yukinka civčit!

No nic no, někdy asi půjdu k neurologovi, zjistí možná že jsem imbecil, v lepším případě debil, hodí mě do Bohnic a budu si tam žít šťastně dokud neuteču. :3

Peace! ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama